Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tak konečně zase ahoj!

10. 9. 2009

Ahoj kamarádi!

 

Konečně se panička rozhoupala k tomu, aby zasedla k PC a po opravdu dlouhé době udělala nějakou aktualizaci.

A že se toho za tu dobu událo! Začátkem srpna se ze mě a páníka stali „slamění vdovci“- panička odjela na týden do Jablonce za Terezkou a Romíkem. My jsme s páníkem chodili každý den na dlouhé prochajdy a vzpomínali na paničku. Uteklo to jako voda a panička už byla zase doma. No ale nepřijela sama, přivezla mi dva kámoše na lumpačení, Terku a Románka.

Po tom, co jsme oslavili 85.narozeniny paniččina dědy, jsme „sbalili kufry“ a odjeli na chatu na Lučinu. Tam jsme s dětmi chodili na prochajdy, hráli jsme si…no prostě si to užívali. V pondělí večer nás poctili návštěvou Nikol s Jiříkem. Něco jsme ugrilovali (já teda bohužel měla jen granule), něco se popilo (já na rozdíl od páníka, který vypadal docela unaveně, měla jenom vodu), no užili jsme si pohodový večer.

Nejvíc jsme se těšili na čtvrtek, protože se rozrostlo naše osazenstvo o další tři členy. Přijela nám vzácná návštěva až z Kadaně! A kdo že to byl? Nejsympatičtější výmaří dlouhán pod sluncem-Chessík a jeho super páníci Alča a Honza. Bylo to naše první setkání, tedy Chesse a mně (Jessy)…a jak dopadlo? No láska na první pohled. Takového parťáka bych potřebovala, otázkou je, jestli by se ze mě nezbláznil… Já mu totiž nedala skoro vůbec pokoj. A tak mi Alča dala přezdívku, která se velmi ujala…a to „vopice“. No kdyby jste viděli třeba to, jak se snažím Čestíka přesvědčit, že plavání se mnou na zádech je super sport, jistě by jste uznali, že nic výstižnějšího neexistuje.

V pátek jsme si udělali výlet (děti o něm mluví jako „o tom velkém a dlouhém výletě) po loukách Bílých Karpat. S Chessem jsme řádili jak černá ruka. Všechno jsme prozkoumali, nic nám neuniklo. Cestou jsme se stavili vykoupat v rybníce „Kejda“, bylo docela vedro, tak nám osvěžení bodlo.

V sobotu ráno jsme se rozloučili s Terezkou a Romíkem, naskákali do aut a vyrazili směr Brod nad Dyjí, kde se konal tentokrát už 10. Výcvikový tábor KCHVO. Abych nezapomněla, oslavila jsem na táboře už půl roku, co jsem na tomhle světě. Po příjezdu do Brodu jsme se ubytovali, šli se vykoupat a pak si zajeli do Dolních Dunajovic na oběd.

V neděli ráno jsme se rozdělili do skupin, já samo byla ve školce, Chess, jakož to mazák, byl ve skupině, která se připravovala na LZ.

Ale nemyslete si, necvičili jsme jenom poslušnost...poprvé jsem se setkala i se zvěří! Mrkněte na fotky

Popisovat celý týden by zabralo snad věčnost. Proto to zkrátíme do několika málo vět. Byl to skvělý týden, poznali jsme spoustu super lidiček a pejsků (mezi nimi mého brášku Jumpa a brášku naší Molly Arniho (Agi z Dubového návrší) , na hřišti s ostatními štěňátky se naučili co a jak cvičit tak, aby nám to šlo a panička se zbytečně nevztekala, když něco nedělám tak, jak mám (za to, že něco nechápu, může totiž ona, že jo?...No snad to konečně pochopila)....Nesmíme zapomenout poděkovat hlavně Alči a Honzovi, díky kterým byl tento týden ve znamení pohody, dobré nálady a smíchu…a že je smích nakažlivý. Taky posílám poděkování Chestíkovi, že si se mnou pořád hrál, řádil ve vodě…no zkrátka se dokázal vrátit do štěněcích let!Takže…přátelé, kamarádi…těšíme se na další společně strávený čas!

Po návratu domů moje „dovolená“ ještě nekončila…Nejdřív jsem jela na jeden den a noc za kamarády do útulku Tibet, páníci totiž odjeli na svatbu (jako hosté), tak jsem měla hlídání a pak mě čekal další týden s dětmi, jejich mamkou, paničkou a její mamkou na chatě. Opět jsme si to užívali, škoda jen toho, že děti onemocněly a tak jsme nemohli chodit k vodě. Chodili jsme na prochajdy, byli jsme na salaši Travičná a taky v lese na noční stezce odvahy. Já teda hlídala na startu, takže nevím přesně, co se v lese dělo, ale strašidla mi byla nějak povědomá…dost mi připomínala páníky. Jeden den jsme jeli na návštěvu do Tibetu, tedy do útulku Tibet. Vzali jsme na procházku nějaké psí kamarády a poklábosili s lidskými kamarády…

Koncem týdne jsem onemocněla i já. Začala jsem pokašlávat…no měla jsem laryngotracheitidu, čili lidově řečeno „psincový kašel“. Dostávala jsem kapky proti kašli, jitrocelový sirup a vitamíny. Vypadá to, že je to za námi a že jsme to zvládli i bez antibiotik…

Mollynku ještě doma nemáme. Už by byla dávno doma, ale byla taky trošku marod, tak nemohla jít na zkoušky, na které byla přihlášená…Teď už se jí daří líp, tak snad klapnou ty další a my už zase budeme všichni spolu.

Minulý víkend páníci „objížděli psí akce“ beze mě… V sobotu se byli podívat na oblastní výstavě psů v Buchlovicích (kam mě chtěli přihlásit, ale utekl jim termín). A v neděli na podzimních zkouškách ve Strážnici. Obojí prý pro ně bylo v něčem dosti přínosné.

Tak snad jsme Vás moc nenudili. Paničce sice za chvilku začne opět škola, ale určitě si udělá čas na častější aktualizaci.

 

Zdraví Jessy alias „vopice“ s páníkama