První dny s naší Jessy:)
Zdravím všechny naše kamarády!
Dnes píšu já, Krikri, protože holky šedivky se musí domluvit, jakou formou Vám teď budou psát- jestli se budou střídat nebo se do toho pustí spolu.
Jak jsem slíbila, tak taky činím- jdu aspoň v rychlosti napsat nějaké novinky z naší rodinky. Naše smečka se rozrostla o jednoho člena, tedy členku. Po dlouhé době jsme se dočkali a v pátek 10.dubna přišel další den D (první den D byl když jsme si přivezli Molly). Naše psí mimi se jmenuje Jessy z Korunova dola a bude z ní asi pěkná čertice.
Jak jsem už psala, je s námi Jessy zatím krátce, ale už jsme toho dost stihli. Nejdůležitější bylo seznámení s Molly. Ta byla z Jessy úplně paf, chtěla si s ní pořád hrát. Pak nemohla pochopit, proč už to malé škvrně nejde někam domů a je „u ní doma“. Začala žárlit…...ne že by jí ubližovala, to v žádném případě, Molly je tvor mírumilovný, ale tak ji „trýzní“ (ve smyslu, že si z ní dělá plyšáka, pořád ji olizuje, převrací na záda a lochtá zoubkama a neví, kdy má s tou hrou skončit), že žárlivost na ní pozná i ten, kdo ji nezná.
Teď jsme ve stádiu, že Molly má Jessy za plyšáka jen když jsme všichni pohromadě. Když holky zůstanou o samotě na zahradě, tak si s ní hraje „víc mile“, hlídá ji a neprudí (pozorujeme je za oknem). A když přijdeme z venku a Molly je aspoň trošku unavená (nejlépe vyběhaná z kola), je to v pohodě úplně (asi má odkysličený mozek a zapomíná žárlit).
Jessy se ze začátku Molly docela bála, ale teď už si troufá…tahá ji za ocas, různě po ní poskakuje, olizuje jí jazyk…No je to číslo.
O velikonočním pondělku jsme si udělali malý výlet do Bílých Karpat. Chtěli jsme vyrazit někam, kam to nemáme autem moc daleko (abychom to ze začátku Jessy moc neznechutili) a tohle byla jasná volba (je víceméně každé Velikonoce). Den jsme si myslím moc hezky užili, až na občasné zlobení Molly . Nejdřív jsme měli v plánu delší prochajdu, ale přehodnotili jsme to a šli ani ne poloviční vzdálenost. Jessy chviličku capkala, ale spíš se skoro celou cestu nesla (spinkala v batohu). Vždycky jsme chvilku šli, pak se někde zastavili a odpočívali, lehli jsme si pod rozkvetlou třešni…no prostě taková jarní pohoda.
Jessynka už se dokonce vezla na kraťoučkou projížďku v croozerovi (náš „karavan“ za kolo), protože jsme jeli s Molly na kolo a nechtěli mrňouse nechávat doma. Auto už taky docela zvládá (cestu domů jsme zvládli úplně v pohodě, na výlet taky). No zvyká si u nás zkrátka moc dobře.
Zatím spí s náma doma (teda v klubovně šedivek), i když plán byl že půjde rovnou do boudy (byla zvyklá spát venku)…ale přece jen jsme měli strach ji nechat s Molly…tak si dáme dvojí práci a budeme ji muset přesvědčit, že bouda je stejně pohodlná jak pelíšek (a postel…pssst…říkala jsme, že bude mít odmalička tvrdou výchovu…ale to víte, když vám na postel šplhá takový mrňousek, mrknou na vás ty krásná modrá kukadla a ještě u toho zakňourá…roztaje i takový zásadový člověk jako já…Ríša hudruje, že jsem mu řekla, že nebude žádné rozmazlování a teď jsme to já, kdo to porušil…No musím se polepšit…...Ha!Právě vlezla k němu pod peřinu).
Tento týden jsme si dali „klouzáka“ ze školy a z práce, abychom se mohli holkám věnovat- aby si jedna na druhou zvykli. Protože většinu času trávíme venku, nezbývá na internet čas. Ale určitě postupně dodáme další info.
Zatím se s Vámi loučí
Krikri se zbytkem smečky