NVP Olomouc
Ahoj kamarádi
Jdu vám jen rychle povyprávět o mém pátečním výletu
Panička už dávno plánovala, že se spolu pojedeme podívat na nějakou výstavu. V sobotu 10.ledna jsme chtěli vyrazit na NVP do Olomouce.
Panička neví, jestli to popletla nebo jestli se to nějak změnilo, ale ve čtvrtek k večeru zjistila, že skupina FCI VII. je posuzována už v pátek…
Jenže páníček nemohl nejít v pátek do práce a taky nebyl nikdo, kdo by nás tam odvezl. Paničku ale napadlo, že bychom spolu mohly jet vlakem a páníček by pak za náma mohl přijet… A tak se taky stalo
S paničkou jsme vyrazily z domova po půl sedmé ráno. Nejdřív podotknu, že jsem nikdy před tím nejela jiným dopravním prostředkem než autem… a croozrem
A najednou mně panička zavedla na zastávku, odkud jsme jely autobusem… No zvládla jsem to na jedničku Pak jsme vystoupily a dál jsme měly pokračovat vlakem. To víte, panička měla obavy, jak mě do toho vlaku „nasáčkuje a pak zase vysáčkuje“ Ale opět bez problému
Ve vlaku jsem se chovala vzorně, nic jsem nezničila, nikoho neotravovala, prostě jsem si hleděla svého Jen jsem každého příchozího vítala vrtěním ocásku
Po příjezdu do Olomouce jsme jely ještě jedním, mně do té doby neznámým, dopr.prostředkem…šalinkou /tramvají/ To byla švanda, každou chvíli to někde stavělo, já myslela že vystupujeme, pořád se někdo kolem mě motal…Ale do třetice- žádný problém
A tak jsme dorazily na výstaviště Flóra. Ještě se musím pochlubit, že jsem celou dobu měla ten odporný košík a když nepočítám několik pokusů o jeho odstranění tlapkou (kdy mě vždycky panička okřikla a já si to rozmyslela), tak jsem se držela statečně
Při vstupu do pavilonu jsme potkaly Isinku z Mandátu a její paničku z CHS od Potoka Kačáku. Tak jsme se pozdravily a pokračovaly dál (později jsme je hledaly, ale už jsme je nenašly..snad příště). Uvnitř jsme zaplatily vstupné (panička je stará poctivka, kdyby prošla bez placení, tak si toho nikdo nevšimne…navíc ji zarazilo, že nikdo ani nechtěl vidět můj očkovací průkaz…protože když byla minule v Brně,tak viděla, že to kontrolovali docela dost přísně) a šly hledat kruh výmaráčků. Usídlily jsme se přesně nad ním. Tam jsme za chvilku zpozorovaly smečku ze Štítečkách zahrad- strejdu Achima, Isinku a jejich páníky. Byli tak hodní, že jim nevadilo (snad…), že jsme tam zůstali s nimi po celý den Strejda Achim je teda fakt krasavec a Isinka rovněž , vždyť si taky vybojovali super ocenění- Achim V1, CAC, Národní vítěz, BOB a Isinka V1, CAC, Národní vítěz Byla jsem na ně patřičně hrdá Když byli dole v kruhu, tak jsem jim obsadila deku…pak jsem ještě vyžebrala piškotky a vodu…panička říkala, že jsem hotová socka Byly jsme s paničkou moc rády, že jsme je mohly potkat a pobýt s nima… dozvěděly jsme se spoustu nových informací a strávily díky nim hezký den
Odpoledne za námi přijel páníček. V jednom z kruhů, kde skončilo posuzování, jsme si s paničkou zkoušely postoj a taky běhání…postoj by docela ušel, s běháním to bylo horší…musíme trénovat.
Ještě jsme všichni počkali na soutěže a přehlídky (kde byl i Achim) a k večeru se vypravili k domovu….No k domovu, nejdřív do Uherského Hradiště k veterináři na kontrolu s ouškama… To vám byla cesta… Ještě že jsem ji celou prospala…panička z toho málem měla infarkt. Páníček si totiž vypůjčil GPSku a místo toho, aby věřil navigaci paničky (která nás vždycky dovedla tam, kam jsme potřebovali), tak se spolehl na moderní techniku… A ta se rozhodla, že nás povede místy, kam snad chodí lišky spát! Bylo to o život…silnice (tak 20.třídy) neudržované, zasněžené a namrzlé…no „sodoma gomora“. Naštěstí jsme z toho vyšli ve zdraví a dostali se až k panu veterináři. Ouška už mám lepší, už mám odhalené bubínky, ale stejně ještě tento týden musíme dávat antibiotika, abychom to pořádně doléčili.
Domů jsme dorazili kolem osmé večer, úúúúplně unavení…jen jsem povečeřela a padla únavou do pelíšku (mrzne, tak nespím v boudě).
Tak to byla moje první výstava, i když zatím jen „na kukačku“. Výlet to byl super, jen trošku únavný.
Hafoj, mějte se
Molly
P.S. Fotky dodáme na rajče co nejdřív…