Dnes, 7.ledna , jsem oslavila svoje první narozeniny
Už je to rok, co se mamince Selbince (Aiša ze Štíteckých zahrad) narodilo 9 šedivých mrňousků ve složení 6 chlapečků a 3 holčiček.
Rostli jsme jako z vody a brzy přišel čas na to, abychom se odebrali do nových domovů. Moji páníčci říkají, že to musel chtít osud, že jsem k nim přišla právě já.
Přede mnou měli páníci dva zlaté retrívry, Loboška a Meggienku. Loboška si pořídil páníček ještě když neznal paničku, Meggie si pak pořídili spolu. Bohužel o ně moc smutně před Vánoci v r.2007 přišli Věděli, že bez pejska dlouho nevydrží a tak koncem února 2008 začali přemýšlet, že by si nějakého pořídili.
Nejdřív chtěli zase goldena. Už měli rezervovanou 6ti měsíční krémovou fenečku Cory (s PP), čekali jen na číslo účtu, aby mohli poslat zálohu (kterou si paní, která ji prodávala vyžádala). Všechno bylo domluvené. Ale paní, od které měli fenečku mít, nebyla bohužel asi moc „spolehlivá“ a fenku prodala Páníci z toho byli moc smutní
Pak to ještě hodně probírali a shodli se na tom, že to tak asi mělo být. Panička říkala, že by třeba moc fenečku srovnávali s Lobem a Meggie a že bude lepší, když si pořídí nějaké jiné plemeno.
Paničce se odmalička moc líbili výmaráci a tak ukazovala páníčkovi jejich fotky v atlase psů a taky na internetu. A najednou zjistili, že existuje i dlouhosrstá varianta, do které se páníček hned zamiloval Nejdřív řešili, jestli by mohli nabídnout výmaráčkovi to, co potřebuje…myšleno hlavně pohyb. A shodli se na tom, že jsou docela „akční“ a můžou být ještě „akčnější“
Jenže se někdy taky dočetli, že VOD není moc četné (populární) plemeno a proto se ročně rodí jen pár odchovů. Mrkli se na inzeráty a na weby CHS VOD a nikde o štěňátcích nezahledli ani zmínku
Další den panička nemohla usnout a tak někdy po půlnoci ještě projížděla inzeráty na internetu. A jaké tam na ni čekalo obrovské překvapení! V Pardubicích byla na prodej fenečka VOD! Okamžitě to musela zavolat páníčkovi a ten hned ráno volal do Pardubic, jestli je to ještě aktuální. A bylo! Bylo to jasné!
6.března jsem odjížděla z Pardubic do nového domova. Cesta to byla daleká, musela jsem vydržet v autě skoro tři hodiny. Zvládla jsem to na jedničku. Nejdřív jsem kňučela a naříkala, ale pak jsem usnula a s výjimkou jedné čůrací zastávky jsem spinkala až do nového domova.
Teď už, jak víte, je ze mě velká slečna a svoje páníky neberu jako ty, co mě sebrali mamince, ale jako moje nejbližší kamarády. Oni jsou moc rádi, že mě mají a nedovedou si představit, že by to mělo být jinak. Říkají, že díky mě poznali spoustu úžasných lidiček, mají hromadu skvělých zážitků a dozvěděli se hafo informací, o kterých neměli dřív ani zdání. Byl to prostě OSUD.
A já se s nima vlastně taky nemám špatně Teda mám se super...jen když občas zlobím, tak se na mě hněvají...
Takže dnes je to rok, co jsem se narodila a 8 měsíců a jeden den, co jsme spolu. Samozřejmě jsme to museli nějak oslavit Dostala jsem vynikající dortík (půlku už jsem zblajzla) a svítící obojek (už jsme ho i vyzkoušeli).
Panící udělali nějaké fotky, tak můžete mrknout na rajčeti